Hluboká a mělká sociální změna

Motivace organizací ke zvýšení efektivnosti a efektivity

Koncept hluboké sociální změny identifikuje vztah mezi organizačními praktikami a nastavením intervencí na straně jedné a rozsahem a udržitelností impaktu na straně druhé. Dále vychází z předpokladu, že organizace, které mají inovační charakteristiky (učící se organizace) systémově usilují o vyvažování tlaku na inovačnost a růst produktivity, což jsou protichůdné principy (viz koncept ambidextrické organizace). Tento tlak způsobuje nerovnováhu a nestabilitu a podněcuje soustavnou změnu (pokud se organizace změně brání, obvykle dochází k rozkladu, kdy z ní inovační aktéři odcházejí). 

V případě sociálního sektoru, kde se organizace potýkají s nejistotou financování, se přidává ještě tlak na neustálé prokazování legitimity, a to vůči vnějším (financujícím, rozhodovacím), ale i vnitřním subjektům (klientům, zaměstnancům). Toto prokazování je velice obtížné, protože produkt sociálních organizací (tedy sociální změna, impakt) je obtížně měřitelný a hodnotitelný a tedy uplatnitelný na trhu. 

Zároveň v sociálním sektoru existuje velmi silná konkurence v návaznosti na nejistotu financování, resp. jeho ovlivňování jinými než výkonnostními hledisky (což snižuje jeho transparentnost). 

Zjednodušeně řečeno, v uvedeném nestabilním a mnohdy konfliktním kontextu inovující organizace potřebuje objektivní oporu a pokud ji získá, je v jejím zájmu ji využít ke zvýšení vlastní konkurenceschopnosti. Ze společenského hlediska zvýšení konkurenceschopnosti na mikro úrovni zvyšuje výkonnost na makro úrovni, protože dochází k přerozdělování zdrojů ve prospěch lepších (účinnějších, efektivnějších) řešení.

Vztah mezi zvýšením kapacit organizací a efektivity intervencí pro sociální změnu

Z konceptu hluboké sociální změny vychází vztah mezi zvýšením kapacity organizací a efektivity intervencí pro sociální změnu. Prokázání tohoto vztahu je předmětem přehledu související literatury vytvořené týmem Ute Stephanové,[1] která odlišuje organizační praktiky a mechanismy změny (tj. nastavení intervencí pro znevýhodněné CS). 

Propojujícím hlediskem je strukturace faktorů změny (organizací a jejich intervencí) podle kapacit, motivací a příležitostí. Tato strukturace je reflektována při dosažení změny chování sociálních intervencí soustředěných na lidi a komunity (people/community centred design).[2] Stephanová sleduje jejich propojení mezi organizačními kapacitami a nastavením intervencí v dostupné odborné literatuře. 

Operacionalizace hodnocení kapacit byla provedena v Metodice hodnocení kapacit organizací pro sociální změnu (Kadeřábková 2016), kde byly rozlišeny charakteristiky kapacitních výstupů a výsledků. Kapacitní výstupy (tj. kvalitativní změny směřující dovnitř fungování organizace) představují předpoklady pro dosažení kapacitních výsledků (tj. kvalitativních změn organizace projevujících se vůči vnějším aktérům). Kapacitní výsledky přímo ovlivňují nastavení a dosažení stanovených cílů intervence z hlediska kvality impaktu pro cílovou skupinu.

Uvedený významný vztah mezi kapacitami organizace pro dosažení impaktu a samotnou intervencí je považován za zásadní v zahraniční praxi, kdy poskytovatelé podpory vyžadují při žádosti o finanční příspěvek provedení hodnocení kapacit žadatele (ve smyslu předpokladů pro dosažení hluboké sociální změny). Toto hodnocení je prováděno nejčastěji sebe-hodnocením, k němuž jsou k dispozici příslušné šablony (v různé míře podrobnosti) s doplňující evidencí poskytovanou organizací. V domácí praxi tento přístup není dosud aplikován, což odráží i zatím mizivou pozornost věnovanou hodnocení impaktu podpořených intervencí ze strany poskytovatelů podpory.

Nákladová efektivita intervencí a hodnota sítí

Na hodnocení věcného impaktu intervencí a vztahu mezi organizačními praktikami a nastavením intervencí pro dosažení hluboké změny navazuje aplikace modelů pro stanovení nákladové efektivity realizovaných intervencí, resp. ne-intervencí. Z dostupných přístupů je jako nejvhodnější pro využití v nastavení metrik a pro argumentaci legitimizace intervence (oproti alternativním přístupům) vnímán přístup sociální cost-benefit analýzy Skandia modelu,[3] který CIS zkoumal a aplikoval v rámci projektu SIMPACT. Z hlediska využitelnosti pro analytickou aplikaci DP (a rovněž pro prezentaci výsledků navenek) je za nejvhodnější považován přístup cost-benefit analýzy WSIIP (Washington State Institute for Public Policy).[4] Pro analýzu přínosu sdíleného měření (součást kolektivního impaktu) se jako nejvhodnější jeví přístup analýzy hodnoty sítí [5] v kombinaci s diagramem kauzální smyčky v systémové dynamice. 


[1] Stephan, U. et al., Organizations Driving Positive Social Change, Journal of Management , Vol 42, Issue 5, pp. 1250 – 1281, First published date: February-29-2016, 10.1177/0149206316633268

[2] NESTA, At the heart of health Realising the value of people and communities, March 2016, http://www.nesta.org.uk/sites/ default/files/at_the_heart_of_health_-_realising_the_value_of_people_and_communities.pdf

[4] Washington State Institute for Public Policy (December 2016). Benefit-cost technical documentation. Olympia, WA, December 2016, http://www.wsipp.wa.gov/TechnicalDocumentation/WsippBenefitCostTechnicalDocumentation.pdf

[5] Alee, V., Value Network Approach for Modeling and Measuring Intangibles, presented at Madrid Transparent Enterprise, November 2002, http://www.iwp.jku.at/born/mpwfst/05/Allee/05Allee_ValueNetwork_p.pdf