Výzkum kapacit pro sociální inovace

Spolupracujeme s MPSV při podpoře sociálních inovací, která je zatím v ČR ve velmi embryonálním stádiu. Oproti zahraničním zkušenostem s postupem vpřed (někdy rychlejším, někdy pomalejším) je zde téma sociálních inovací neznámé (nad rámec populární nálepky), chybí kapacity pro jejich analýzu, hodnocení i kvalifikovanou podporu. O koncepčních a strategických přístupech k podpoře sociálních inovací si zatím můžeme nechat vyprávět pouze od zahraničních kolegů a opakovaně se ujišťovat o správnosti našich doporučení formulovaných pro MPSV už v roce 2013. 

Nejde samozřejmě o samotný problém nedostatečné znalosti tématu sociálních inovací jako takových. Jde o systémové selhání, kdy efektivnost a impakt vydávaných podpůrných zdrojů není vyhodnocován. Není k dispozici ani vyhodnocení výchozí úrovně, vůči které by bylo možné porovnat dosažený pokrok. 

Zásadním kritériem úspěchu sociální inovace je její udržitelnost a upscaling – tedy schopnost šíření. Některé inovace zůstanou lokální, protože závisejí na kontextu, v němž vznikly. Jde o dílčí, omezená zlepšení. Inovace ale znamená, že nové řešení je využitelné i v jiných kontextech a v nejvyšší fázi se stává systémovou změnou. Impakt inovace je maximalizován.

Sociální inovace zahrnují všechny sektory – business, vládní sektor, neziskový sektor, jednotlivce. Inovační kapacity jsou v ČR srovnatelné, ale úspěch se láme až ve fází zavedení a rozšíření inovace, předtím jsou to pouze pokusy. Ty je možno opakovat v mírných variantách donekonečna (a např. donekonečna na ně čerpat různé formy grantové podpory). Půjde však vždy pouze o malá, často zajímavá, ale dlouhodobě neudržitelná řešení s velmi omezeným efektem. Pro jeho zvýšení musí mít inovační pokusy silného partnera – vládní sektor, který identifikuje potenciál pro systémovou změnu a účinně ho podpoří, nebo podnikový sektor, který identifikuje potenciál pro business příležitost a zapojí do jeho využití svoje zdroje. V západních zemích funguje obojí, v ČR nic z uvedeného. 

Neziskový sektor je v ČR silný v rozsahu, ale slabý v efektu svých aktivit a téměř zcela závislý na vládních dotacích. Pokud chce realizovat inovační řešení, musí být poskytovatel podpory schopen inovace kvalifikovaně identifikovat a podporovat a jejich výsledky účinně využít. To je v ČR v případě sociálních inovací zatím nedosažitelný cíl. Jakékoli inovační řešení dříve nebo později musí narazit na bariéru neinovačnosti nebo dokonce protiinovačnosti celého systému. Riziko, samotná definiční podmínka inovačnosti, je pro něj odstrašující. Tento nedostatek je pro neziskový sektor významný, protože v ČR nemá propojení s businessem nad rámec získávání nárazové podpory pro prospěšné aktivity. Neumí identifikovat výsledky svých projektů (je zvyklý pouze vykazovat výstupy), prokázat efekt svého řešení (impakt) a prodat ho. Neví, jak to má dělat a nikdo to po něm ani nechce.

více na http:// ›