Výzva na podporu sociálních inovací v OPZ

2. listopadu 2015

Dne 2. listopadu 2015 byla vyhlášena výzva na podporu sociálních inovací v rámci OP Zaměstnanost s alokací 200 milionů (pro srovnání v OP Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost je na program Inovace alokováno 10,8 miliard). 

Výzva 24 je průběžná, žádosti tedy budou posuzovány po podání. Je možné žádat o podporu buď na (A) pilotáž nového řešení společenského problému, nebo na (B) upscaling již úspěšně realizovaného pilotu, u kterého byl dostatečně prokázán impakt = schopnost dosáhnout udržitelného inovačního výsledku (např. změny pro znevýhodněnou cílovou skupinu). Pokud je inovační záměr schválen, žadatel předkládá standardní projektovou žádost. 

Inovační záměr objasňuje čtyři základní pilíře sociální inovace - (1) problém, který má být řešen, (2) novost řešení oproti dostupným přístupům, (3) přínos (impakt) nového řešení, (4) aktivizaci stakeholderů. Objasnění každého pilíře je strukturováno do několika dílčích částí, jejich obsah je podrobněji specifikován v pokynech pro variantu A a variantu B. Obsah výzvy není tematicky omezen, ale záběr řešených problémů musí odpovídat OPZ. Z podpory v inovační výzvě jsou nicméně vyloučeny takové projekty, které podporují jiné výzvy OPZ (např. sociální podnikání) nebo jiné OP nebo organizace (např. výzkum a vývoj).  

Ani skvělá kvalita inovačního záměru bohužel nezaručuje jeho podporu, nicméně v případě neschválení je možné hodnotící stanovisko rozporovat, případně podat žádost opakovaně se zohledněním předchozího hodnocení. Hodnotící kritéria v inovačním záměru jsou (oproti předchozím pilotním výzvám) formulována dostatečně konkrétně. Základní podmínkou úspěchu je ovšem (vedle kompetentních hodnotitelů) silný inovační záměr - tedy schopnost nového řešení přinést hodnotitelnou a udržitelnou změnu sociálního problému s vyšší nákladovou efektivitou.  

Podpora typu A

V případě A je předmětem podpory již vyvinuté řešení, které bylo v ideálním případě také realizováno, alespoň zčásti nebo v omezeném měřítku. Podle dosavadních zkušeností nejsou pro podporu vhodná řešení, která jsou zatím pouze "na papíře". Podle mezinárodních empirických výzkumů sociální inovace na papíře ani nevznikají. Nejčastějším podnětem je přímá zkušenost se sociálním problémem a cílovými skupinami a dalšími klíčovými stakeholdery inovačního řešení.

Cílem podpory inovací typu A je jejich zavedení a kvalifikované ověření funkčnosti a udržitelnosti pro následný upscaling, tedy rozšíření a rozvoj ve větším měřítku. Inovační řešení nevyhnutně zahrnuje řadu neznámých a rizik a díky podpoře A je možno je dostatečně identifikovat a zvládnout. 

Funkčnost znamená, že inovace řeší identifikovaný problém s odpovídající efektivitou, tedy s danými zdroji dosahuje výsledky, které jsou lepší oproti řešením stávajícím. Toto řešení musí být dostatečně stabilizované a musí být k dispozici postup, který umožní jeho replikaci s přijatelně podobnými efekty. Tento postup musí zároveň odpovídat nárokům a podmínkám práce s cílovou skupinou. Dále musí být identifikována prokazatelná poptávka a je k dispozici realizační kapacita pro její uspokojení (resp. postup pro vytvoření této kapacity).

Udržitelnost znamená, že (a) výsledky vytvořené inovace přetrvávají i po skončení intervence (např. pokud účastníci díky intervenci zhubnou, tak si nižší váhu udrží i po jejím skončení), a že (b) srovnatelných výsledků je dosahováno i po skončení podpory pro nové účastníky, a to buď proto, že další intervence není potřebná, nebo proto, že jsou její zdrojové nároky pokryty jiným způsobem (např. inovace vytváří úspory, které náklady převyšují, nebo získá podporu dalších subjektů, kterým inovace přináší výnos). 

Funkční a udržitelná inovace musí tedy zahrnovat business model, který vytváří, dodává a poskytuje hodnotu pro zúčastněné aktéry. Po vytvořené hodnotě musí existovat poptávka, která musí být odpovídajícím způsobem (v rozsahu a kvalitě) uspokojena. Uspokojení poptávky musí pro tvůrce a dodavatele inovace vytvářet výnos, ze kterého pokryje její náklady a (v ideálním případě) umožní její další rozvoj.

V případě sociální inovace je business model komplikovaný v případě, kdy je vytvářená a získávaná hodnota obtížně kvantifikovatelná (přesněji monetizovatelná) a kdy se liší aktéři tvorby, realizace a získávání hodnoty a financování jejích nákladů. Jde o zásadní problém, který komplikuje a často až znemožňuje hodnocení přínosu sociální inovace. Proto je nezbytné, aby v případě sociálních inovací bylo součástí jejich vytváření a zavádění specifické nastavení metriky pro hodnocení přínosu (ekonomické a sociální hodnoty), tedy evaluace impaktu

Evaluace impaktu sociální inovace vyžaduje dostatečnou hloubku znalostí v dané věcné problematice a schopnost aplikace základních analytických metod. Sociální inovátoři tuto kompetenci obvykle nemají, protože jsou převážně prakticky zaměření. Vhodné a často nezbytné je tedy využít spolupráce se znalostními pracovišti, kteří se danou věcnou problematikou zabývají.

Pouze pokud je nové řešení zavedené do praxe, je funkční a udržitelné a přináší prokazatelný impakt, který je ověřitelně lepší oproti stávajícím přístupům, jde o sociální inovaci, která by, v případě výzvy 24, měla být výsledkem podpory typu A.  

INOVAČNÍ ZÁMĚR A ZÁKLADNÍ POJMY 30102015

Podpora typu B

V případě B je předmětem podpory upscaling sociální inovace. Podmínkou vytvoření kvalitního inovačního záměru je dostatečné prokázání funkčnosti a udržitelnosti inovace, která má být šířena a rozvíjena, a prokázání realizačních kapacit pro toto šíření a rozvoj.

Dostatečné prokázání funkčnosti a udržitelnosti je vlastně výsledkem podpory typu A. V ideálním případě by tedy inovace měla být už dostatečně stabilizována a vyhodnocena. Zároveň musí žadatel prokázat, že má zkušenosti s realizací projektu podobného typu, rozsahu, délky, struktury. Druhým důležitým aspektem je prokazatelnost zájmu a aktivní účasti konkrétních klíčových stakeholderů (ať už přímo spolupříjemců nebo dalších subjektů), bez nichž upscaling není možný. V neposlední řadě je třeba upozornit na význam dalších aktérů, kteří naopak mohou vůči inovačnímu řešení vystupovat negativně či přímo s odporem. V případě úspěšných inovací je taková situace téměř nevyhnutná a při jejím podcenění nebo opomenutí může dojít až k existenčnímu ohrožení celého inovačního řešení.

Odpovídající realizační kapacity v případě upscalingu obvykle vyžadují odlišnou strukturu. Není možné předpokládat, že hladké pilotní zavedení a ověření nového řešení (např. u podpory typu A) bude jednoduše probíhat stejným způsobem pouze ve větším měřítku. Je proto vhodné dobře zvážit dělbu práce a rolí v realizačním týmu, kdy tvůrci a pilotní realizátoři inovace si ponechají spíše roli odbornou a komunikaci s klíčovými aktéry inovace, ale samotné organizační, technické a administrativní provádění upscalingu zajišťuje organizace s odpovídající zkušeností projektového řízení. I v případě podpory typu B je vhodné zapojit do spolupráce znalostní pracoviště v dané věcné problematice pro zabezpečení nároků evaluace.

Doporučený postup

Pokud jste přesvědčeni, že Vaše řešení přetrvávajícího společenského problému je natolik odlišné od stávající praxe, že při tvorbě, realizaci a hodnocení vyžaduje specifickou podporu, zkuste si odpovědět na základní otázky: 

(1) Je řešený problém dostatečně identifikovaný a významný? Je dostatečně rozsáhlý, aby vyžadoval tvorbu a zavedení řešení ve větším měřítku? Nejde o problém, který je časově omezený, pouze lokálního významu, týkající velmi úzké cílové skupiny? Je význam a rozsah problému ověřitelný z různých, odborně respektovaných zdrojů?

(2) Je Vaše řešení nové oproti stávajícím přístupům? Znáte dostatečně tyto přístupy? Zjistili jste, jaké stávající přístupy jsou k dispozici a jak jsou hodnoceny? Bylo toto zjišťování dostatečně rozsáhlé, tedy má dostatečnou vypovídací hodnotu? Nepovažujete dané řešení za nové jenom proto, že ostatní přístupy neznáte nebo neznáte dostatečně? Konzultovali jste tyto přístupy s renomovanými odborníky v dané problematice?

(3) Jsou předkládané postupy řešení prokazatelně lepší (účinnější) než stávající řešení? Jsou k dispozici odpovídající zdroje, které dostatečně prokazují účinnost stávajících řešení, vůči kterým Vaše řešení porovnáváte? Podle jakých hledisek výhodnost Vašeho řešení posuzujete? Jsou tato hlediska relevantní, měřitelná, odborně správná? Pokud nejsou k dispozici zdroje pro hodnocení účinnosti Vašeho řešení, získali jste informace o řešeních podobného typu, která je možno při srovnání použít?

(4) Je po Vašem řešení prokazatelná poptávka? Je průzkum poptávky dostatečně rozsáhlý a konkrétní ve vztahu k Vašemu řešení? Je průzkum spolehlivý a nezkreslený, jsou výsledky v souladu s dalšími informačními zdroji? Je poptávka po Vašem řešení založena na odpovídajících pobídkách/motivacích uživatelů? Přináší jim pro ně zajímavou hodnotu, za kterou budou ochotni oni nebo jiné subjekty poskytnout odpovídající plnění (finanční nebo věcné)? Jste schopni tuto hodnotu kvantifikovat? 

(5) Máte odpovídající realizační kapacitu k řešení problému? Jste schopni dobře identifikovat a zvládnout rizika, která Vaše řešení zahrnuje? Už jste dříve (v nedávné minulosti) řešili problém srovnatelného typu, rozsahu, struktury, rizikovosti, způsobu financování? Spolupracovali jste s podobným typem klíčových stakeholderů? Máte příznivé reference od předchozích poskytovatelů podpory nebo spolupracujících stakeholderů?

(6) Máte pro realizaci inovace v týmu odpovídající odborné kapacity, ať už vnitřní nebo vnější? Jste schopni dostatečně zvládnout nároky inovačního projektu při stávajícím provozu organizace? Jste připraveni se učit novým věcem, usilovat o co nejlepší výsledek inovačních aktivit, hledat nové zdroje znalostní i rozvojové, nové příležitosti, nové partnery? Jste připraveni sdílet svoje zkušenosti, spolupracovat, pomáhat následovníkům a zájemcům o Vaše řešení?

(7) Byla cílová skupina řešení zapojena do jeho tvorby? Bylo toto zapojení významné pro podobu řešení? Jsou potřeby a názory cílové skupiny v inovaci dostatečně zohledněny? Máte k dispozici kvalitní a odborně respektovanou metodiku, která hodnotí vývoj cílové skupiny na začátku, v průběhu a na konci projektu a dále po jeho skončení? Jste schopni s účastníky projektu udržovat vazby i po ukončení intervence, abyste mohli dlouhodobě vyhodnocovat její efekty?

(8) Jsou všichni klíčoví stakeholdeři zapojeni do řešení? Jsou motivováni, aby co nejlépe k úspěchu inovace přispěli? Jsou stakeholdeři úplně a podrobně informováni o přínosech a rizicích projektu? Jsou stakeholdeři srozuměni s případnými negativními efekty inovace např. jako konkurenčního řešení? Jsou stakeholdeři dostatečně konkrétní, stabilizovaní, mají dostatečnou budoucí perspektivu? Máte zajištěno řešení v případě, že se u Vašich klíčových stakeholderů změní jejich vedení, strategie, finanční zdroje či dokonce stakeholder z projektu zcela odejde nebo proti němu začne aktivně vystupovat?

(9) Je Vaše nové řešení udržitelné po skončení podpory? Má potenciál k dalšímu rozšíření? Máte promyšlený business model, který realisticky nastavuje způsob financování či další podpory pro účastníky projektu po jeho skončení a nových účastníků? Je Vaše řešení šiřitelné za reálných podmínek? Nevyžaduje zavedení vaší inovace systémové či další změny, které nemůžete reálně ovlivnit? 

(10) Pokud bylo Vaše řešení či jeho část již v minulosti podpořeno z jiných zdrojů, zejména ze zdrojů stejného poskytovatele jako je výzva 24, je Váš projekt předkládaný do inovační výzvy dostatečně kvalitativně odlišný? Nejde pouze o snahu o získání dalších zdrojů na již realizovaný pilot např. v jiném kontextu? Pokud skutečně jde o kvalitativně vyšší nebo odlišný stupeň rozvoje předchozího řešení, na který navazujete, je jeho kvalita dostatečně prokázána např. odbornou nezávislou oponenturou, referencemi v impaktovaných odborných časopisech, ověřitelnými referencemi uživatelů, nezávislými evaluacemi s odpovídající metodikou? 


více na http://www.esfcr.cz/vyzva-024-opz ›